Promoce

Listoval při tom svým indexem a zmínil nejednu významnou osobnost (nejen) olomoucké medicíny. Děkan Obručník, Zrzavý, Lichnovský, Lukl… „Kdybychom byli v Anglii a někomu řekli, že nás učil chirurgii Rapant, už bychom nemuseli dělat žádné atestace. Jeho jméno už s sebou neslo to, že to umíme,“ vzpomínal na studia, která poznamenal srpen 1968 a následné ideologické čistky. „Prožili jsme krásná 60. léta, kdy všechno bylo free, všechno se rozvíjelo a vypadalo úžasně, byli jsme plni života. Pak ale přišla okupace a dopady jak na naše učitele, tak i spolužáky. Ale nakonec jsme to nějak všichni dostudovali.“

Jak profesor Palička dodal, velmi si cení toho, že i po letech jsou se svými spolužáky kamarádi a pomáhají si, když někdo potřebuje. „Dnes vytáhnu jednu ze skleniček se znakem univerzity, které jsem si koupil na promoci, ale moc je nepoužíval, naleju si do ní dobrý koňak a připiju si na zdraví nás všech, na fakultu, univerzitu a na to, abychom se ještě někdy mohli setkat a vidět,“ zakončil svoji řeč před publikem, v němž seděli někdejší spolužáci, jako například bývalý ředitel Fakultní nemocnice Olomouc a poradce ministra zdravotnictví Václav Rýznar, dřívější okresní hygienička v Přerově Zdeňka Sekerová nebo Igor Herrmann, který se jako sportovní lékař zúčastnil horolezeckých expedic v Himalájích, Peru nebo na Kavkaze.

Za absolventský ročník 1971 později promluvil zakladatel a dřívější dlouholetý přednosta Ústavu lékařské genetiky LF UP a FNOL Jiří Šantavý, promoční slib mimo jiné znovu složil také diabetolog Rudolf Chlup, který stál v 80. letech u zrodu prvního inzulinového pera na světě.

Slavnostními chvílemi zlaté promoce provedli emeritní děkan LF UP Milan Kolář a proděkanka pro studium Všeobecného lékařství 4.–6. ročníku Eva Klásková, jménem univerzity absolventům za celoživotní práci a za to, že jsou svým nástupcům dobrými příklady, poděkoval prorektor pro komunikaci a studentské záležitosti Vít Procházka. „Vaše skvělé kariéry by ale nebyly úplné, protože vaším úkolem je teď vést nás ostatní, předávat nám vaše zkušenosti, moudrost, vytrvalost a nadhled. Pokud se nepoučíme z chyb minulosti, jsme odsouzeni si ji opakovat. A proto vás tímto zdvořile prosím, abyste zůstali našimi rádci, abyste přispěchali s dobrou radou nebo názorem, bude-li to situace vyžadovat – my budeme s velkou pokorou naslouchat,“ řekl ke zlatým absolventům prorektor.

Organizace zlatých promocí absolventů po padesáti a také diamantových po šedesáti letech od završení studia je na Lékařské fakultě UP tradiční záležitostí. Vloni se však tyto promoce nemohly kvůli epidemii covidu-19 uskutečnit, proto se letos organizátoři rozhodli – za dodržení aktuálně platných protiepidemických opatření – pozvat do Olomouce dva „zlaté“ ročníky. Jak ale bylo vidět, absence talárů a naopak zakrytí úst respirátory nebo kontrola bezinfekčnosti přítomným nijak zvlášť nevadily.

Za celoživotní práci zlatým absolventům poděkovaly a především zdraví do dalších let popřály prorektorka Jitka Ulrichová a proděkanky Hana Kolářová a Eva Klásková. Svůj promoční slib obnovila a tubus s pamětním diplomem převzala mimo jiné praktická lékařka z Kyselky u Karlových Varů Jaroslava Kunešová, dřívější revizní zubní lékař Pavel Jendrejovský, který působil v Prievidze, nebo olomoučtí emeritní přednostové Vlastimil Ščudla, který dlouhá léta vedl III. interní kliniku LF a FNOL – nefrologickou, revmatologickou a endokrinologickou, a Svatopluk Loyka z Ústavu soudního lékařství a medicínského práva.

Svatopluk Loyka se za své někdejší spolužáky v závěru promoce chopil slova. „Zazněly tu naše medailonky. Ze všech bylo cítit lásku k naší práci i lásku k naší alma mater. Těžko se ale hledají slova, jak fakultě poděkovat. Mohu jen ujistit, že všechno, co jsme před padesáti lety slíbili, jsme dodrželi,“ řekl docent, který stále vychovává budoucí lékaře. Ve své řeči přitom vzpomněl i některé z lékařů, se kterými měl možnost se na fakultě poznat během studia on a jeho ročník. „Milan Hejtmánek, tehdy mladý docent biologie, byl důkazem toho, že se okovy režimu otevírají. To on měl první přednášku, kde se mluvilo o genetice. To bylo úžasné. Biologie Lepešinské byla rázem zapomenuta. Rád vzpomínám také na našeho věčně mladého děkana Miroslava Obručníka a jeho asistenty – hodně příhod bych mohl uvést. Tím nejdůležitějším pro nás ale byl profesor Zrzavý. Měl obrovské charisma. Na přednáškách ne kreslil, on maloval člověka,“ vyjmenoval. Připomněl však také, že poslední ročník kvůli invazi „bratrských“ vojsk už tak radostný nebyl.

Mezi zlatými absolventy byla i oční lékařka Zdeňka Vymazalová. „Ta představa padesáti let, které od naší promoce proběhly, člověka trochu podetne. Na druhou stranu když se toho dožil jakž takž zdravý a vidí za sebou kus odvedené práce, je to povznášející pocit. Já na svá studentská léta vzpomínám s velikou radostí, celých šest let stálo za to, nic lepšího být nemohlo. A i po těch letech se nemůžu se svou prací zcela rozloučit. Ten pocit, když vstoupím do ordinace, je mi velmi příjemný,“ uvedla.

Zlaté promoce svých „půlstoletých“ absolventů pořádá lékařská fakulta od roku 2010. Samotný slavnostní akt je spojen také s přednáškovým setkáním, na tom letošním vzpomněla na olomoucké studium a přiblížila svou práci Jitka Pišoftová, která působí v ambulanci léčebné rehabilitace v Ostravě, a výše zmíněný Svatopluk Loyka. Během setkání došlo i na křest publikace 30 let svobodné Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, o níž jsme psali zde. 

Vedle zlatých promocí lékařská fakulta organizuje také promoce diamantové, na nichž obnovují absolventi svůj slib po šedesáti letech od ukončení studia. Pro absolventy je určena i tradiční akce Radicés/Kořeny, kde se potkávají někdejší studenti po třiceti letech od získání titulu.

Absolventky a absolventy, kteří před padesáti lety přijali akademický titul doktor medicíny, uvítali jménem jejich alma mater  prorektorka UP Jitka Ulrichová, děkan lékařské fakulty Milan Kolář a proděkanka Eliška Sovová. „Za okny poslucháren se hlásilo Pražské jaro a vy, plni ideálů, jste začali naplňovat své poslání, které jste stvrdili ještě socialistickým slibem. Dnes jste se dostavili, abyste si tento slib připomněli už v době svobodné, a jsme velice rádi, že vás tu můžeme přivítat,“ uvedla Eliška Sovová, která někdejším medikům pamětní diplomy předávala. 

Jak připomněla prorektorka Jitka Ulrichová, „zlatí“ absolventi a absolventky patří k těm, kteří museli vedle svých odborných kvalit prokazovat i morální odvahu a sílu. „Jen vy sami víte, kolik vás profesní život stál úsilí, jak těžké bylo skloubit práci odbornou, vědeckou nebo pedagogickou se soukromým životem a s odpovědností za své nejbližší. Největším oceněním je poděkování a úcta pacientů a žáků, nejbližších spolupracovníků a následovníků. Odměnou ať je pro vás i dnešní převzetí zlatých diplomů a pokora vašich nejbližších,“ zdůraznila Jitka Ulrichová. 

Za příležitost zopakovat si s odstupem půl století promoční slib poděkovali své alma mater jménem přítomných absolventů všeobecného lékařství a stomatologie Ivo Němeček, bývalý ředitel Karvinské hornické nemocnice, a Zdenka Bezrouková, která donedávna působila jako odborná asistentka Kliniky zubního lékařství LF UP. „Jsme velmi rádi, že vznikla tradice zlatých promocí. S naší alma mater cítíme sounáležitost a s hrdostí sledujeme její úspěchy,“ uvedla Zdenka Bezrouková. „Je to pro nás důkaz, že naše alma mater na nás nezapomíná ani po padesáti letech, stejně jako my nezapomínáme na ni. Díky tomuto slavnostnímu aktu si můžeme daleko intenzivněji připomenout ten krásný červen šedesátého osmého roku. Žili jsme tehdy v euforii z úspěšně ukončeného náročného studia, která byla navíc umocněna neskutečnou změnou politického klimatu v naší zemi. A možná jsme díky ní ani nevnímali mráz, který začínal přicházet z Kremlu,“ vzpomněl Ivo Němeček. Ocenil zároveň teoretickou i praktickou přípravu, kterou lékařská fakulta své studenty vybavila pro jejich budoucí náročné povolání a připomněl jména profesorů Zrzavého, Lenfelda, Lukla, Rapanta či Vejdovského. „Co jméno, to osobnost. Učili nás myslet způsobem, který se nám v naší praxi velmi osvědčil, totiž myslet v souvislostech. Právě to je podmínkou dobré diagnostiky a volby léčby,“ zdůraznil Ivo Němeček. 

Slavnostnímu aktu předcházel Přednáškový podvečer Zlatých absolventů LF UP, k němuž se bývalí medici sešli v Malé posluchárně Teoretických ústavů LF. Přednášky si pro ně připravili jejich bývalí spolužáci - Jan Dostalík, současný člen oborové rady doktorského studijního programu Chirurgie na LF UP a člen zkušební komise pro rigorózní zkoušky z chirurgie, a dlouholetý předseda České společnosti pro zdravotnickou techniku a bývalý ředitel Městské nemocnice Ostrava František Jurek. 

První zlaté promoce uspořádala lékařská fakulta v roce 2010, a navázala tak na novodobou tradici, zahájenou o čtyři roky dříve na přírodovědecké fakultě. V posledních letech se sjíždějí na Univerzitu Palackého i zlatí absolventi pedagogické a filozofické fakulty. 

Spolu s děkanem Milanem Kolářem a prorektorem Miroslavem Mašláněm přivítala zlaté absolventy proděkanka Eliška Sovová, která krátce připomněla vybrané momenty roku jejich promoce. "V ČSSR byl tehdy prezidentem Antonín Novotný, v SSSR vládl soudruh Brežněv, na sjezdu československých spisovatelů začalo Pražské jaro, byly představeny plány pražského metra. Profesor Christiaan Barnard provedl první srdeční transplantaci a zemřeli akademik Heyrovský nebo poslední čínský císař Pchu I. A vy jste si tehdy užívali slastného pocitu, že jste lékaři a patří vám celý svět," uvedla k někdejším medikům proděkanka.

Prorektor Miroslav Mašláň bývalým studentům popřál do dalších let pevné zdraví, spokojenost a hodně radostí v rodinném kruhu a zároveň ocenil jejich stále činorodý přístup k životu. "Někteří z vás jsou stále aktivní ve své profesi, mnozí z vás neztratili studentského ducha a dále se vzdělávají. Touha po poznání je jistě trvalým motorem vašeho života," dodal prorektor.

Za pozvání na zlatou promoci poděkovaly své alma mater jménem přítomných absolventů všeobecného a zubního lékařství bývalá zástupkyně přednosty Kliniky chorob kožních a pohlavních olomoucké LF a FNOL Jitka Dobešová a praktická zubní lékařka Dana Sedlářová. "Nesmírně si toho vážíme a je to zároveň důkaz toho, že lékařská fakulta a Univerzita Palackého na své absolventy nezapomíná, stejně jako my nezapomínáme na naši alma mater - pořád jsme spojeni pupeční šňůrou," uvedla Jitka Dobešová a připomněla jména některých pedagogů, kteří je studiem provázeli. "Náš ročník měl štěstí na vynikající osobnosti, které nás velmi dobře připravili na profesionální dráhu - profesory Zrzavého, Lenfelda, Lukla, Rapanta, co jméno, to legenda a vynikající člověk," zdůraznila. "Zlatá promoce bude patřit k dalším mezníkům našeho života, který jsme zasvětili lékařskému povolání. Naše životní cesta byla přímá i klikatá a nalézt v ní správný směr nebylo vždy snadné. Věřím, že jsme lidsky, odborně i morálně obstáli," doplnila Dana Sedlářová.

K poděkování a vzpomínkám se připojila také anestezioložka Heidemarie Pimerová, která na zlatou promoci přijela z Frankfurtu nad Odrou. "Po dvouměsíčním jazykovém kurzu češtiny nás tehdy na lékařskou fakultu nastoupilo 46 studentů z bývalé NDR. Bylo nám jasné, že studium v tomto pro nás velice těžkém jazyce nebude nijak jednoduché. Ale dostalo se nám vynikajícího teoretického i praktického vzdělání a za to jsme našemu pedagogickému sboru mimořádně vděční. A naše město Olomouc jsme milovali, nové koleje, překrásné parky, taneční vinárnu i studentskou hospůdku ´Na růžku´. Strávili jsme zde kus svého mládí," dodala Heidemarie Pimerová.

Tradici zlatých promocí na Univerzitě Palackého zahájila v roce 2006 přírodovědecká fakulta. Lékařská fakulta se k ní připojila o čtyři roky později, kdy se v Olomouci potkali zlatí absolventi, kteří své studium ukončili v roce 1960. V posledních letech pořádají promoce po padesáti letech také pedagogická a filozofická fakulta.

Prohlásila, že ona a její spolužáci jsou po padesáti letech mnohem bohatší, protože se setkali s neskutečným množstvím lidských příběhů a trápení. „Setkali jsme se s tím, že nám lidé ve své bolesti odhalovali intimity duše i těla a svěřovali se nám ve chvílích nouze. Měli jsme štěstí, že jsme jim mohli pomáhat,“ konstatovala Munzarová a odmítla pacienty považovat za klienty a lékaře za poskytovatele péče.

Otec a syn

Proděkan Tomáš Papajík absolventům připomněl některé výjimečné události z doby jejich absolutoria od odhalení kultu osobnosti či atentátu na Kennedyho až po článek v tehdejším tisku, který naopak vzbudil pobavený smích. „Deník Ústředního výboru Československého svazu mládeže Mladá fronta na jaře téhož roku publikoval moralizující reportáž o tom, jak olomoučtí medici promočního ročníku bujaře a nezřízeně slaví své úspěchy u státních rigorózních zkoušek v lokálech nevalné pověsti, jako jsou Rozkvět, U Ječmínka a Na růžku či vinárna Varna nebo Tahiti. Článek kritizoval pokleslé chování studentů, kteří nedbají zásad zdrženlivosti a příliš nepečují o pověst pracující inteligence socialistické vlasti,“ uvedl Papajík.

Mezi tehdejší studenty patřil i jeho otec Jan. Za pár minut jej proděkan Papajík znovu promoval. „Je to zvláštní pocit a zároveň splnění mého přání,“ přiznal Jan Papajík. Původně si přál být hematologem, jako je nyní jeho syn, ale celý život byl internistou v Zábřehu. „Nečekal jsem to, ale bylo to krásné poděkování univerzity lékařům,“ dodal.

Promoce akademiků

Mezi absolventy byla i řada akademiků, kteří své zkušenosti dále předávali. Mezi nimi i docent Jan Buček z kožní kliniky, patologové Věra Jezdinská, Anna Široká a Jirka Mačák, pozdější ředitelka nemocnice Otilie Weinbergová, docent Pavel Stejskal nebo Věra Kvapilová. „Rád bych zdůraznil, že do tajů fyziologie jste mne na praktických cvičeních zasvěcovala právě vy,“ uvedl na adresu Kvapilové děkan Milan Kolář, když absolventy představoval. Podobně zareagoval u Zdeňka Zlámala, pod jehož vedením byl členem akademického senátu fakulty.

Prorektorka Jitka Ulrichová ve své řeči uvedla, že si absolventů váží a poděkovala jim za obětavý výkon ve své profesi. „Jen vy sami víte, kolik vás profesní život úsilí, jak těžké bylo skloubit práci odbornou se soukromým životem a odpovědností,“ řekla Ulrichová. Připomněla, že navíc pracovali v nelehké době, kdy bylo třeba prokázat také morální sílu.

Na zdraví

Nadšené výkřiky křestních jmen na chodbě při slavnostním přípitku dávaly tušit, že se spolužáci po padesáti letech skutečně rádi vidí.

„Jsem strašně ráda, že jsem tady. Když jsem před padesáti lety udělala poslední zkoušku z tělovýchovného lékařství, přepadl mě najednou smutek, že už se nikdy neuvidíme. Většinu dokonce poznávám,“ prohlásila se skleničkou šampaňského v ruce Hana Jochmannová.

Lékařská fakulta podle děkana Koláře organizuje každoročně Zlatou promoci především pro sounáležitost celé akademické obce.

Text, fofo: Pavel Konečný

Neuvěřitelných šedesát 

„S obrovským obdivem a úctou hledím do vašich tváří – je tomu neuvěřitelných šedesát let, co jste na naší alma mater složili lékařský slib, šest desítek let naplněných prací, které říkáme poslání. Je to ale také řehole a obětování bližnímu,“ zdůraznila v úvodu Diamantové promoce proděkanka Eliška Sovová. Jak zároveň připomněla, v „památném“ roce 1957 proběhlo první losování Sportky, v Sovětském svazu vládl Chruščov, narodil se moderátor Marek Eben nebo emeritní rektor UP Miroslav Mašláň, John Lennon založil skupinu, ze které vznikli Beatles, a chleba stál 2,60. „Přeji vám, abyste se při dnešní promoci přenesli o těch šedesát let zpět a prožili si znovu pocity, které jste tenkrát měli,“ doplnila Eliška Sovová. 

Děkan Milan Kolář vzpomněl na některé z nejvýznamnějších postav z řad svých předchůdců a kolegů a představil diamantové absolventy rektorovi Jaroslavu Millerovi. Ten potvrdil splnění podmínek pro opětovné udělení titulu doktora medicíny a v krátkém projevu zdůraznil význam vzájemné odpovědnosti, kterou univerzita ve vztahu ke svým někdejším studentům vnímá. „Vy patříte k těm úplně nejdůležitějším absolventům, protože jste šli s univerzitou od jejích počátků a skvěle jste v průběhu svých kariér prodávali její jméno. Jsem dojat a jsem rád, že tady mohu s vámi dnes být,“ uvedl rektor. 

Na okamžiky studentského života na sklonku padesátých let i na učitele a spolužáky, kteří se Diamantové promoce nedožili, zavzpomínal za všechny Jaroslav Rybka, emeritní vedoucí centra Světové zdravotnické organizace pro studium diabetu a vedoucí Diabetologického centra zlínské nemocnice. „Do ročníku nás nastoupilo 240 a promovalo 105. Rozhodli jsme se pro studium medicíny a po všech peripetiích, která doba prostoupená mocí přinesla, to bylo šťastné rozhodnutí. Výuka našich vynikajících učitelů nás zformovala a my jsme se je snažili následovat v rámci svých možností. Prožili jsme několik režimů a nakonec jsme se dočkali demokracie a toho, že naše fakulta jde nahoru a že z ní vychází mnoho evropských a světových objevů,“ zdůraznil Jaroslav Rybka. 

Jak připomněl iniciátor setkání a někdejší přednosta Farmakologického ústavu LF Jaroslav Jezdinský, k úspěšné organizaci Diamantové promoce přispělo i to, že část někdejších spolužáků zůstala během uplynulých let v pravidelném kontaktu. „A tak jsem říkal - poslouchejte, co uděláme s tím 60. výročím? Nakonec se odhlasovala Diamantová promoce a mne pověřili, abych to domluvil s panem děkanem. Měl jsem také výpis z promoční knihy, další adresy jsem sháněl od kolegů a kolegyň i na děkanátu. Zjistili jsme, že kolem dvaceti z nás je ve stavu, který nám ještě dovolí přijet,“ uvedl Jaroslav Jezdinský s úsměvem.  

Ve Velké posluchárně po třiceti letech 

Do studentských let se ve stejný den vrátili také účastníci absolventského setkání Kořeny/Radicēs, které připravil absolventský ročník z roku 1987. Ve Velké posluchárně Teoretických ústavů je uvítal děkan Milan Kolář a seznámil je s rozvojem i s úspěchy fakulty v posledních letech. „Vymažme pro tuto chvíli čas a vraťme se do doby, kdy jsme v těchto prostorách studovali a prožívali pocity štěstí i zklamání a kdy jsme nakonec po promocích byli prohlášeni za lékaře a mohli začít vykonávat naše povolání a poslání. Krásné vzpomínky na studijní léta nám nikdo nevezme, i přesto, že to byly zároveň roky náročného studia, kdy jsme si často sáhli na úplné dno svých sil. I když jsme se po studiu rozprchli do mnoha koutů světa, spojuje nás pocit přátelství na celý život,“ uvedl děkan.  

Jeho slova potvrdila i dnešní dětská lékařka Jana Beránková, která na setkání přijela z Ostravy. „Studentské časy byly krásné, dnes jsou navíc umocněny vzpomínkami jen na to dobré. Horší byla určitě ta spousta učiva, nejraději proto vzpomínám na to, když měl člověk všechno hotovo a bylo po zkouškách,“ zdůraznila. Její někdejší spolužačka Věra Horáková z Humpolce už na stresy zapomněla. „Dobře se mi tady celých těch šest let studovalo, vzpomínám jen na to hezké. Teď ale tady zatím nikoho nepoznávám,“ dodala nynější praktická lékařka. Olomoucký gynekolog Jaroslav Hron si naopak dobře vybavil i křestní jména svých někdejších spolužáků. „Některé už jsem tady potkal a všechno si pamatuju. Škola pro mne znamenala šest roků těžkých galejí, ale vybral jsem si dobré povolání, stále chodím rád do práce,“ doplnil. Chirurg Mojmír Ševčík dorazil do Olomouce až z rakouského Bad Ischlu. „V Olomouci mám rodiče, do České republiky občas jezdím. Setkání je pro mne vítaná příležitost, abych zase viděl některé lidi z ročníku. Těším se, že si popovídáme,“ uvedl.  

Kromě prostoru pro neformální setkání nabídl program Kořenů přednášky dvou absolventů z pořádajícího ročníku, předání cen pro nejstaršího účastníka a účastníka z nejvzdálenějšího kouta světa i hudební vstup saxofonového kvintetu. V jeho podání zazněla nejen studentská hymna Gaudeamus igitur, ale i jazzové skladby včetně písně What a wonderful world/Jaký to nádherný svět, která byla i mottem letošních Kořenů.