Základní informace
Lékařská fakulta zahájila provoz v roce 1947 jako jedna ze čtyř fakult olomoucké univerzity obnovené v roce 1946 pod názvem Univerzita Palackého. Fakulta primárně poskytuje magisterské a doktorské studijní programy, dále pak kontinuální celoživotní vzdělávání , včetně programu Univerzity třetího věku.
Magisterské studium zahrnuje šestiletý studijní obor Všeobecné lékařství a pětiletý studijní obor Zubní lékařství, který nahradil obor Stomatologie. Zahraniční studenti mají možnost studovat obor Všeobecné lékařství a nově od akademického roku 2010/2011 i obor Zubní lékařství v anglickém jazyce. Od roku 2019 fakulta nabízí navazující magisterský studijní program v kombinované formě Veřejné zdravotnictví.
Fakulta dále nabízí 27 doktorských studijních programů, a to jak v českém tak i anglickém jazyce. Praktická výuka budoucích lékařů je realizována především ve Fakultní nemocnici Olomouc.
Vedení Lékařské fakulty a její Vědecká rada v roce 2013 nově definovaly vědecko-výzkumné priority fakulty. Ty korespondují s "Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací", který přijala Vláda ČR svým usnesením ze dne 19. 7. 2012. Dlouhodobé zaměření vědy a výzkumu na LF UP v Olomouci je aktuálně možné shrnout do třech oblastí: výzkum vzniku a rozvoje chorob, vývoj nových diagnostických a terapeutických metod a studium epidemiologie a prevence nejzávažnějších chorob.
Historie a současnost
Učení v Olomouci již ve středověku
Olomouc je od středověku významným střediskem vzdělanosti a kultury. Historie olomouckého vysokého školství začíná rokem 1566 zřízením jezuitské koleje, která v r. 1573 získala všechna práva jako jiné evropské univerzity. Tato po Karlově univerzitě nejstarší vysoká škola na území České republiky zasahovala svým vlivem nejen Moravu a Slezsko, ale i země rakouské, německé, Polsko, východní Evropu a Skandinávii.
Univerzita po zrušení jezuitského řádu
Po zrušení jezuitského řádu byla univerzita r. 1773 sekularizována a postátněna. Dne 12. září 1782 byl vydán dekret, jímž se brněnská C.k. univerzita přemísťovala zpět do Olomouce. Skutečným důvodem tohoto opatření bylo rozhodnutí císaře Josefa II., že habsburské říši postačují tři plnoprávné a úplné univerzity, a to ve Vídni, Praze a ve Lvově, zatímco tři ostatní učiliště (v Innsbrucku, Štýrském Hradci a v Olomouci) je třeba změnit na lycea s okleštěnými promočními právy. Olomoucké lyceum bylo slavnostně otevřeno 13. listopadu 1782. Dvorským dekretem z 12. prosince 1782 bylo na olomouckém lyceu zřízeno medicínsko-chirugické studium s německým vyučovacím jazykem, jež mělo školit též porodní báby. Studium vedli dva profesoři, v prvním ročníku se přednášela anatomie a obecné a speciální ranhojičství, ve druhém se přednášelo o chirurgických operacích, bandážích a porodnictví. Praktická cvičení se konala ve špitále sv. Joba a Lazara (stával v sousedství jezuitského konviktu, na místě dnešní vily Primavesi), kde však se nacházelo ve dvou místnostech jen 12 - 16 lůžek. Roku 1755 bylo toto pracoviště změněno na chirurgicko-medicínsky ústav, který byl od roku 1782 součástí lycea následně obnovené Františkovy univerzity.
Státní všeobecná nemocnice vznikla v Olomouci roku 1785. O dva roky později dostala novou, dnes již neexistující budovu v místě zrušeného minoritského kláštera v Křížkovského ulici, kde nyní stojí zadní trakt Filozofické fakulty. Na podzim 1805 po válce s Napoleonem byla výuka na medicínsko-chirurgickém studiu obnovena, nově zde probíhala výuka porodnictví v češtině, V následujícím desetiletí byla pro výuku anatomie zřízená samostatná profesura, takže nadále mělo medicínsko-chirurgické učení čtyři profesory – pro teoretické a praktické ranhojičství a chirurgickou kliniku, pro výuku teorie a praxe porodnictví, pro zvěrolékařství a pro teoretickou medicínu.
Medicínské učení v Olomouci v letech 1827 - 1860
Dne 11. března 1827 povýšil rakouský císař František I. c.k. lyceum na plnoprávnou univerzitu s názvem C.k. Františkova univerzita. Úspěšně se na Františkově univerzitě rozvíjelo medicínsko-chirurgické studium, jemuž se roku 1829 dostalo významné posily v novém profesoru Janu Mošnerovi, který byl pro léta 1834-1835 zvolen rektorem Františkovy univerzity; počet posluchačů medicínsko-chirurgického studia stoupl na 139 osob.
Pro své aktivity v roce 1848 univerzita upadla v nemilost a od r. 1851 byla postupně likvidována a jako celek zrušena dekretem roku 1860. Fakulta teologická však samostatně pokračovala v činnosti a společně s Univerzitní knihovnou udržovala v Olomouci kontinuitu vysokoškolské atmosféry. Přetrval rovněž medicinsko-chirurgický ústav.
Lékařská fakulta po roce 1946
21. 2. 1946 byla zákonem č. 35/1946 univerzita obnovena v plném rozsahu a dostala název Univerzita Palackého. Zákon kodifikoval vznik čtyř fakult, a to fakulty bohoslovecké, právnické, lékařské a filozofické. V roce 1947 pak byla slavnostně otevřena.
V roce 1949 začal vycházet časopis lékařské fakulty Biomedical Papers - dříve Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis, ve kterém bylo dosud publikováno více než 2000 odborných prací. V letech 1955 - 1960 byla postavena nová budova teoretických ústavů podle projektu Jiřího Krohy a Václava Roštapila, až do roku 1960 byly teoretické ústavy provizorně umístěny ve fakultní nemocnici.
V šedesátých letech probíhal na UP v Olomouci perzekuční akt, který na lékařské fakultě postihl mnoho odborníků, mezi nimi Františka Šantavého, Františka Slabihoudka, Jana Kabelíka, Františka Mikulu, Jiřího Lenfelda, Pavla Lukla a Antonína Morese.
Současnost
28. listopadu 2012 byly slavnostně otevřeny budovy dostavby Teoretických ústavů a Ústav molekulární a translační medicíny. Oba objekty byly realizovány z projektů financovaných z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. V nové budově Teoretických ústavů vzniklo adekvátní laboratorní zázemí pro magisterské studijní programy Všeobecné lékařství a Zubní lékařství a doktorské studijní programy, jako jsou patologická anatomie a soudní lékařství, lékařská mikrobiologie, imunologie, lékařská biologie, anatomie, histologie a embryologie. Nový areál slouží studentům všeobecného a zubního lékařství na lékařské fakultě a také ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd. Laboratoře mají více než 3000 metrů čtverečních. Ústav molekulární a translační medicíny se stal technologickou infrastrukturou a platformou pro molekulárně orientovaný základní a translační biomedicínský výzkum, jehož cílem je lépe porozumět molekulární podstatě nádorových a infekčních onemocnění. Od obou projektů vedení univerzity očekává, že spustí lavinu rozvoje lékařských věd v Olomouci v oblasti základního a hlavně aplikovaného výzkumu.
100. výročí narození sochaře Josefa Stárka
Štít budovy Teoretických ústavů Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc vrcholí více než dvoumetrovým sousoším zvaným Anatom. Postavu lékaře v plášti obklopují akty muže a ženy.
Jméno sochaře Josefa Stárka, který v 60. letech sousoší vytvořil, zná jen málo dosud žijících pamětníků. Někteří si snad vzpomenou i na dřevěnou maringotku s ohrazeným prostorem, na němž Stárek tesal sochy z pískovce podle sádrového modelu, jehož autorkou byla brněnská sochařka Sylva Lacinová-Jílková.
Velké kamenné sochy jsou obvykle výsledkem spolupráce. Autor navrhne koncepci a vytvoří model. Do sádry ho odlije on sám nebo častěji štukatér. Provedení v kameni je často dílem reprodukčního sochaře, autor práci uzavírá svou korekturou, je-li nutná. Výsledkem spolupráce je dílo, dokončené v přijatelném časovém termínu. Práce reprodukčního sochaře není pouhou nápodobou modelu. Tento řemeslník bývá obvykle vybaven uměleckou dovedností a navíc znalostí dějin umění. Mnozí reprodukční sochaři vytvářejí i vlastní autorská díla, mohou také pracovat jako restaurátoři atd. To je i případ Josefa Stárka.
Narodil se ve Vídni 21. 1. 1920 a brzy se s rodiči přestěhoval do Mrákotína. V dospělém věku tam pracoval ve firmě Jarolíma Foita, naučil se opracovávat tvrdou žulu i manipulovat s těžkými kamennými bloky. Vše bylo přerušeno válkou, totálním nasazením k leteckému průmyslu ve Vídni. Ale i tam Stárek navštěvoval při zaměstnání umělecko-průmyslovou školu. Na konci války šel do pozdějších Milo závodů v Olomouci, kde se tehdy zaváděla výroba letadel. Tam se dověděl o sochaři Juliu Pelikánovi, po válce u něj našel zaměstnání a naučil se reprodukční sochařině.
Dějiny umění měl možnost studovat jako mimořádný posluchač Filozofické fakulty Univerzity Palackého, přesněji katedry výtvarné výchovy. Tam tehdy působili muži významných jmen: Teoretici Josef Vinecký, Josef Vydra a Václav Richter, dále sochaři Vladimír Navrátil a Karel Lenhart.
Josef Stárek reprodukoval sochy olomouckým sochařům Juliu Pelikánovi, Vladimíru Navrátilovi, Karlu Lenhartovi, Járu Šolcovi, Rudolfu Doležalovi, Ivanu Theimerovi, brněnským sochařům Sylvě Lacinové-Jílkové a Jiřímu Markovi. Z dalších jmenujeme Jana Třísku, Josefa Bajáka a Karla Doubravského.
Známé jsou zejména tyto sochy: Lenhartova Hygie na olomoucké radnici, Theimerova kašna na Kollárově náměstí, Lenhartova Rodina na Foersterově ulici, Navrátilovi Dělostřelci před kasárnami v Hranicích. Stárek se také věnoval restaurování historicky významných soch, z nichž mnohé vídíme v Olomouci a okolí: Na Svatém Kopečku, kde nějaký čas bydlel, restauroval korpus kříže na tzv. Bolestných schodech Baziliky Navštívení Panny Marie, dále sochy nad portálem hlavního vchodu do chrámu a vposled křížovou cestu vedoucí ze Samotišek. S Karlem Lenhartem restauroval všechny olomoucké kašny a po Lenhartově smrti sloup Nejsvětější Trojice. Samostatně vytvořil řadu funerálních a komorních skulptur.
Josef Stárek zemřel v Olomouci 20. 5. 1996. Pro ty, kdo navštěvují Fakultní nemocnici Olomouc, připojíme zajímavost - syn Josefa Stárka, prof. MUDr. Ivo Stárek, CSc., je rovněž spojen s univerzitou a nemocnicí: působí jako profesor v klinickém oboru otorhinolaryngologie.
Text: Bohumil Teplý
Vznik, historie a současnost zubního lékařství na LF UP v Olomouci
Když došlo v únoru 1946 ke slavnostnímu obnovení Univerzity Palackého v Olomouci a zřízení Lékařské fakulty, neexistovalo v nemocnici našeho města žádné stomatologické oddělení. Nově zřízené stomatologické oddělení existovalo v poválečných letech pouze formálně a přednostou byl tehdejší přednosta porodnicko-gynekologické kliniky doc. MUDr. Vladislav Rapant. Začátkem roku 1946 byl jmenován přednostou Stomatologické kliniky LF UP doc. MUDr. Bedřich Žák, který přišel z Brna. Prostorově byla klinika situována do dřevěné stavby za Porodnicko-gynekologickou klinikou. V roce 1951 byla zahájena výuka stomatologického směru, prostory však byly pro výuku nedostatečné a část výuky byla zajišťována formou různých prázdninových stáží na zubních odděleních poliklinik Okresních ústavů národního zdraví.
V roce 1954 se stal přednostou kliniky doc. MUDr. J. Šimek, kterému se v roce 1960 podařilo získat pro stomatologii budovu v ulici Palackého 12. Zde byla přemístěna stomatologická oddělení s výjimkou oddělení stomatologické chirurgie. Stomatologická klinika byla největší klinikou ve fakultní nemocnici a obsahovala všechna stomatologická oddělení. V roce 1979 byla rozdělena na tři pracoviště, které se staly základem pro I., II. a III. stomatologickou kliniku. Z III. stomatologické kliniky v roce 1991 vznikla Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, I. a II. stomatologická klinika byly v roce 2004 sloučeny do jednoho pracoviště s názvem Klinika zubního lékařství.
Použitá literatura
- Urbášek, P. a kol. Univerzita v Olomouci 1573-2009. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 184 s. ISBN 978-80-244-2227-5.
- Schulz, J. a kol. Dějiny Olomouce. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 2 sv., 629 s., 533 s. ISBN 978-80-244-2370-8.
- Fiala, J. a kol. Jezuitský konvikt. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 416 s. ISBN 80-244-0521-0.
- Krč, I. Pohled do historie Spolku lékařů v Olomouci.
- Hrabčíková, P., Řehák, J. 100 let od první úspěšné transplantace rohovky. Česká a slovenská oftalmologie, 2006, roč. 62, č. 6, s. 427-429. ISSN 1211-9059.
Prezentace Historie Lékařské fakulty Univerzity Palackého
Rozvoj fakulty
Projekt Lékařské fakulty UP Rozvoj infrastruktury pro vědu, výzkum a výuku na Lékařské fakultě UP - Dostavba Teoretických ústavů byl výběrovou komisí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy doporučen k financování. Od roku 2013 přibyl k budově Teoretických ústavů na Hněvotínské ulici v Olomouci zcela nový objekt.
Architektonicky cenná budova Teoretických ústavů, jež Lékařské fakultě UP slouží od 50. let minulého století, již delší dobu nevyhovuje kapacitně i technologicky stále náročnějšímu studiu lékařství a zdravotnických oborů. Její dostavba pomůže vytvořit zázemí pro vzdělávání odborníků v lékařských vědách a podpoří další rozvoj vědecko-výzkumných aktivit v této oblasti.
"Plánovaný objekt, jenž vznikne propojením původní budovy Teoretických ústavů s objektem Dostavby, nabídne významné rozšíření výukových prostor vybavených nejmodernější technikou: učebny, přednáškové sály, počítačové pracovny, studovny a seminární místnosti," říká doc. Martin Modrianský, proděkan Lékařské fakulty. Projekt však počítá také s vybudováním nových laboratoří, ve kterých budou moci studenti zejména doktorských studijních programů rozvíjet své vědecko-výzkumné aktivity.
"Projekt Dostavby Teoretických ústavů je úzce svázán, a to nejen technologicky, s projektem BIOMEDREG. Od obou projektů vedení univerzity očekává, že spustí lavinu rozvoje lékařských věd v Olomouci v oblasti základního a hlavně aplikovaného výzkumu. Jednoduše řečeno, chceme vybudováním infrastruktury posunout výzkum a výuku na Lékařské fakultě o úroveň výš," říká Modrianský. Z realizace projektu Dostavby však bude profitovat i mladší sestra Lékařské fakulty - Fakulta zdravotnických věd UP, která bude taktéž využívat vybudované výukové kapacity.
Projekt Dostavby Teoretických ústavů je druhým velkým projektem Lékařské fakulty UP financovaným z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. První z nich - projekt BIOMEDREG - Biomedicína pro regionální rozvoj a lidské zdroje totiž již na konci března obdržel rozhodnutí o financování. Celkově jde však o třetí takový projekt v rámci Univerzity Palackého: Přírodovědecká fakulta UP již k 1. březnu 2010 začala s realizací projektu Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum.
Rozvoj infrastruktury pro vědu, výzkum a výuku na Lékařské fakultě UP -
Dostavba Teoretických ústavů
Projekt: Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013, prioritní osa 4;
Lokalita:Teoretické ústavy, Hněvotínská ulice;
Novostavbou bude získáno 7 425 m2 čisté užitkové plochy pro výzkum a výuku.
Cíle projektu:
- vybudování výzkumné a výukové infrastruktury pro biomedicínské aplikace;
- vybudování laboratoří pro rozvoj doktorských studijních programů Lékařské fakulty UP s důrazem na využití molekulárně-biologických metod a geneticky modifikovaných organismů;
- významné kvalitativní zlepšení podmínek pro rozvoj doktorských studijních programů na Lékařské fakultě UP pro lepší uplatnitelnost absolventů ve vědecko-výzkumných kapacitách (projekt je synergický s projektem BIOMEDREG, pro který je důležité mít zázemí pro tvorbu lidských zdrojů);
- vybudování 4 200 m2 nových ploch pro výzkum, vytvoření specializovaných výzkumných laboratoří, včetně technologického zabezpečení úrovně III pro práci s GMO;
- vybudování specializovaných poslucháren a seminárních místností pro výuku pregraduálních a postgraduálních studentů.
Celkové náklady projektu:
997 830 054 Kč (38 378 079 €), dotace činí 678 665 545 Kč (26 102 520 €).
