Milan Kolář: Medikům vždy říkám, že studium jsou nejkrásnější roky života

Milan Kolář.
Foto: Jakub Čermák
Sobota 2. leden 2020, 8:00 – Text: Martin Višňa

Je stále v jednom kole, vždy však vstřícný, usměvavý a optimistický, občas ho až člověk podezřívá z nějakého tajného zdroje energie. Svoji práci dělá s obrovským nadšením, je pro něj srdeční záležitostí, byť mívá jen pár volných nedělí v roce. Asi není člověka, který by se sžil s mottem Lékařské fakulty UP „Mente et corde“ (Rozumem a srdcem) více než on. Milan Kolář. Jeho portrét přinesl magazín Žurnál UP

Milan Kolář je profesor mikrobiologie, přednosta Ústavu mikrobiologie LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, uznávaný lékař a vědec, oblíbený pedagog a kolega. V letech 2011–2019 stál v čele fakulty a nyní je proděkanem v týmu děkana Josefa Zadražila.

V žilách Milanu Kolářovi ze čtvrtiny koluje slovenská krev, i to může být vysvětlení jeho temperamentu. Pochází ale z Prostějova a část dětství strávil díky otcovým služebním cestám v Indii, Íránu, Brazílii či Egyptě. Památky v Alexandrii, Káhiře a dalších místech v něm posilovaly zájem o historii, dokonce uvažoval o jejím studiu.

Na gymnáziu ale historie získala konkurenta, který později převážil – medicínu. „Těžko říci, co bylo prvním impulzem. Nepocházím z lékařské rodiny. Ale měl jsem rád biologii, ve škole mi pomáhala fotografická paměť, možná v tom hrála roli i Nemocnice na kraji města,“ přemýšlí. K rozhodnutí podat si přihlášku na Lékařskou fakultu UP přispěla i praktická úvaha: medicínu nelze dělat jako koníček.

K mikrobiologii se dostal díky celosvětově uznávanému bakteriologovi a jednomu z nejcitovanějších českých vědců 70. let Václavu Hájkovi, který mu nabídl místo pomocné vědecké síly. „Díky němu jsem poznal mikrobiologii hlouběji už jako student a zjistil jsem, že mi tento obor vyhovuje, mimo jiné tím, jak prochází celou medicínou. Oproti přání pana profesora věnovat se především taxonomii stafylokoků jsem se začal orientovat na klinickou mikrobiologii. Myslím, že mi to stále ještě trochu vyčítá.“

Lékařská mikrobiologie je dnes podle Milana Koláře mnohem suverénnější a sebevědomější. „Vždy byla servisem pro kliniky, podobně jako biochemie, vedle diagnostiky ale stále aktivněji vstupuje i do léčby pacientů. Například antibiotickou terapii bakteriálních infekcí, zejména u pa­cientů v intenzivní péči, vede klinický mikrobiolog, který v podstatě určí bakteriálního původce a optimální léčbu u konkrétního pacienta. Zároveň musí myslet i na celou společnost. Hrozí, že nebudeme schopni léčit těžké život ohrožující infekce a bakteriální rezistence se stane nejčastější příčinou úmrtí. Zachovat účinek antibiotik je největší úkol dnešní mikrobiologie a brzy možná největší problém medicíny,“ vysvětluje. Sám se právě bakteriální rezistencí, antibiotickou léčbou a vývojem nových antibakteriálních látek zabývá.

Pracovníky jeho ústavu aktuálně zaměstnává i jeden mediálně viditelnější problém – koronavirus SARS-CoV-2. „Je to náročné, takovou situaci nepamatuji. Epidemie ale ukázala, jak je naše medicína schopná a s jakým entuziasmem přistupují lékaři a další zdravotnický personál ke své práci. To jsem viděl i u nás na ústavu, tým se neuvěřitelně stmelil a fungoval s přesvědčením, že společně vše zvládneme. Vždy budu na naši mikrobiologii a její zaměstnance hrdý. Je povznášející, když člověk chodí rád do práce a má pocit, že to, co dělá, má smysl a pomáhá lidem.“

Milan Kolář je spolu s dalšími dvěma kolegy podepsán pod publikací Zásady antibiotické léčby, která vyšla u Vydavatelství UP v závěru loňského roku. Kniha přehledně shrnuje aktuální informace týkající se antibiotické léčby z různých úhlů pohledu. Zakoupit ji můžete v e-shopu Vydavatelství UP.

Jako pedagog Milan Kolář při přednáškách sází na zajímavý obsah a živý projev, udržuje studenty neustále ve střehu, komunikuje s nimi. Zastává názor, že u zkoušky se má student poučit, a když neuspěje, má přesně vědět proč. Během svého studia opakoval zkoušku jen dvakrát, v jednom případě dodnes netuší, proč „vyletěl“. Jinak neměl se studiem problémy a nejednou hrál se spolužáky při přednáškách mariáš. „Červený diplom mi utekl jen kvůli trojce z tehdy povinné vojenské přípravy, což byl pro některé učitele z vojenské katedry nejdůležitější předmět,“ vzpomíná.

„Medikům vždy říkám, že to jsou nejkrásnější roky, na které nezapomenou. Studium je náročné, ale navázaná přátelství jsou na celý život. Člověk i hodně dospěje, téma zdraví a smrti ho promění,“ dodává profesor, kterého medici vloni zvolili jako nejlepšího učitele preklinických oborů.

Milan Kolář se od roku 2004 podílí také na vedení lékařské fakulty, osm let byl jejím děkanem. „Chtěl jsem, aby fakulta byla vnímána jako prestižní škola, přátelská ke studentům, s perfektním vědeckým výkonem a výbornými vztahy především s Fakultní nemocnicí Olomouc. To se, myslím, povedlo. Měl jsem vynikající tým proděkanů a výhodu v tom, že jsem navázal na práci Zdeňka Koláře, který mimo jiné nastartoval vědecký boom fakulty. Také je radost mít za partnera takového ředitele nemocnice, jako je Roman Havlík. Jsem přesvědčen, že naše přátelství a vzájemné souznění přispěly k úspěšnému rozvoji fakulty i nemocnice, které spolu tvoří jedno tělo a duši.“

Za svou přednost při jednání s lidmi považuje přiměřenou míru racionality, optimismu a empatie. Pracovními povinnostmi se nicméně nyní snaží trávit méně času než dříve, přestože o sobotách chodí na ústav automaticky. „Mám svou práci rád, baví mě. Doma se už ale snažím nepracovat. Raději si něco přečtu nebo se na něco podívám. Mám rád historické filmy nebo třeba Star Trek. Rád také poslouchám audioknihy, v autě mám dramatizace českých her. Na dovolenou si vždy beru dostatek literatury ve čtečce. A když mám možnost, projedu se na kole,“ dává nahlédnout do svých koníčků.

Od nich se odvíjí i doporučení pro dobu, kdy je hlavním tématem epidemie. „Je důležité brát všechno racionálně a s klidem, neutápět se v katastrofických scénářích. Koronavirus je nebezpečný, ale místo čtení negativních zpráv je lepší čas využít k povznesení ducha, k něčemu, co člověka baví,“ uzavírá Milan Kolář.

Milan Kolář (* 1964)

Přednosta Ústavu mikrobiologie Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, emeritní děkan a současný proděkan LF UP pro legislativu, vnitřní organizaci, PR a specializační vzdělávání. Rodák z Prostějova. S LF UP je spjat již od roku 1982, kdy byl přijat ke studiu Všeobecného lékařství, od roku 1988 působí v Ústavu mikrobiologie. Ve své odborné práci se zaměřuje především na antibiotickou léčbu bakteriálních onemocnění a problematiku bakteriální rezistence. Jako autor nebo spoluautor má na svém kontě přes dvě stě původních publikací, desítku monografií, více než 400 přednášek doma i v zahraničí, zhruba 4600 citací a H-index 26. Je členem vědeckých rad několika lékařských fakult v ČR a na Slovensku, předsedou olomouckého Spolku lékařů a vědeckým sekretářem Společnosti pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP. Jeho největším koníčkem je historie, zejména starověk. Je ženatý, syn je absolventem Právnické fakulty UP.

Zpět